Další malér Pod Plachtami
Často přemýšlím, čím jsou historické skvosty- stavby, obrazy, sochy hudba, které se zatajeným dechem obdivujeme, tak výjimečné. A dospěl jsem k závěru, že to je jejich energií. Tou, které ji dali autoři, kteří nehleděli na svůj prospěch a slávu, ale tvořili je s láskou a dali do toho něco navíc – svoje srdce. A pak návštěvníci, kteří jsou dílem uchváceni a také na místě zanechají svou pozitivní energetickou stopu. Přestože tihle tvůrci zdaleka neměli výbavu ani vzdělání, které je k dispozici nám, nedaří se nám jim ani přiblížit. Bohužel, ani Nový Lískovec toho není výjimkou.
Budou to téměř 2 roky, co byla veřejnost v Novém Lískovci „seznámena“ s dalším budovatelským záměrem radnice, s dokončením úprav tzv. parku Pod Plachtami. Seznámena v uvozovkách, protože jak je tu dobrým zvykem, k informování, zvláště o nepříliš chtěných stavbách, se využívají spíše skryté možnosti a spíše až už je upečeno a nedá se s tím moc dělat. Že by se k prezentaci záměrů v dostatečném předstihu a důkladně využil třeba plátek Lískáček, který ač je bídné úrovně, přece jen jej lidé aspoň prolistují, o tom si tu můžeme již dlouhá léta nechat akorát zdát. O důstojnosti a úrovni zmíněného představení, konkrétně podobě projektu ve stupni DUR (dokumentace pro územní řízení) si udělejte představu sami z přiložených snímků:
Foto 1 a 2 – vyvěšení DUR na nástěnce a výloze ÚMČ 05/2013
Po spáchání úprav v parku, které neměly zrovna příznivou odezvu, ač je dlouhodobou mediální masáží tvrzen opak, paní starostka přislíbila, že toto byly poslední úpravy v parku. Na oprávněnou námitku proti další výstavbě (hluku, prachu, nekomfortu, zabrání další zeleně) vyrukovala s jí tradičně umně podanou polopravdou, že lokalita Pod Plachtami je vlastně park jen z poloviny, jižní část pak je sportovní část a té se slib netýkal. Je to sice politikaření, ale tento argument vezměme, protože se k němu ještě budeme mít příležitost vrátit.
Píše se březen 2015 a máme tu veřejné představení záměru doplněné obrazovou prezentací, Materiál (slidy) k představení vypracovali tři pánové, z toho dva architekti. Asi by postačilo veřejnost seznámit s projektovou dokumentací, ale jistě je lepší nechat a zaplatit další prezentaci s nic moc neříkajícími architektonickými vizualizacemi, nikde není uvedeno, jestli se představuje teprve vize (ale proč, když už byl zpracován jeden stupeň projektu), anebo konkrétní projekt a jaký (tedy veřejnost je jako vždy postavena před rozhodnutou věc). Perličkou pak je opakování vizualizací s volně pobíhajícími psy bez náhubku. Že architekti neví, že to je v naší MČ smrtelný hřích, neřeším, ale nevypovídá to o zrovna dobré práci úřadu MČ. Zoufalá nekoncepčnost, nedopracovanost a pohrdání názorem a přáními obyvatel. To jsou tři znaky již provedených úprav lokality i nového návrhu (a nakonec většiny počinů rozvoje městské části).
Nový návrh řeší dvě nová hřiště a jejich zázemí, využije je krátkodobě pár desítek osob, ale budiž, určitě je lepší, když děti sportují a dospělí se jim mohou věnovat. Každá i sebemenší radost je dobrá.
• Prezentace nového návrhu představila závlahu pouze osobně zúčastněným. Je počítáno počítal s další podzemní betonovou nádrží, která bude plněna přečerpáváním z vrtu, případně doplňována pitnou vodou z přípojky pro šatny. Proč, když toto mělo být zcela vyřešeno v rámci budování retenční nádrže? Je u ní nesplněn slib závlahy ostatních zelených ploch a dřevin v parku, závlaha má být jen pro hřiště. Podle našeho názoru má být na závlahu přednostně použita stará stojatá voda z nádrže, ta má být doplněna čerstvou vodou ze střech a v případě nedostatku z vrtu. Celý strojní systém závlahy měl být umístěn ve výpustném objektu nádrže a na hřiště pouze rozveden potrubím. Vůbec nekomentuji úvahu zavlažovat v případě potřeby pitnou vodou. Nehledě na finanční náročnost je to hrubá neúcta k životnímu prostředí. Představitelům naší MČ asi není známo, že při úpravě vody na pitnou vzniká velké množství kalů a jejich likvidace je velmi zatěžující a problematická.
• Počítá se s rozšířením cest pro běžecké účely. I přes vysvětlování to spíše zavání skrytou nutností rozšířit cesty pro možný příjezd servisní techniky k retenční nádrži, ke hřištím a do parku, když toto bylo (záměrně?) opomenuto při výstavbě megacentra Fit4all. Proč obrubníky, nikde v parku nejsou, a nikomu po nich není smutno?
• Asfaltové cesty jsou údajně všechny v havarijním stavu. Neřekl bych, je tu jisté poškození od těžké techniky stavebních strojů při výstavbě Fit4all a úprav parku. Dostanou proto kompletně nový povrch, i ty v lokalitě vlastního parku. Moc to nekoresponduje se slibem paní starostky o žádné další výstavbě zde (Lískáček 9/2011).
• Je navrženo doplnění 3 sportovních stanovišť na procvičování různých svalových partií. Je to ale v ostrém kontrastu s nedávným odstraněním velmi oblíbené řetízkové houpačky pod bytovým domem Plachty 8? Ty zlikvidované houpačky děti i dospělí milovali. Nyní zde již po několikáté „investujeme“ milióny a pláčeme, že nemáme nějakých 20 nebo 30 tisíc na provedení potřebných nevelkých úprav? Promiňte, ale to není politika pro obyvatele, to je ubohé zviditelňování se.
• Šatny a technické zázemí – prakticky provedený, ale vzhledově naprosto otřesný objekt. Máme radní vyhlášenou architektku. Máme i zastupitelku velmi šikovnou architektku. Obě mají manžely šikovné architekty, z toho manžel paní radní dokonce je autorem první fáze tohoto projektu. A my neumíme nic víc, než si do tak hezkého místa postavit další ohyzdné škatule bez nápadu, náboje a snahy z nich udělat něco víc? Máme jich snad na celém sídlišti málo? Asi ano, protože jinak bychom nedopustili bezduchou podobu centra fit4all (kde zůstal slib o obložení dřevem a popínavých rostlinách?) i budovu multifunkčního domu na Kamínkách (zářící klenot – citace p. exstarosty Ing. Arch. Střechovského). Odfláknutí této části projektu mě činí velmi smutným. Mimochodem nevěřím tomu, že zůstanou bez úhony všechny stromy.
• Nějak se pozapomnělo na diváky. Budou moci pouze stát kolem hřišť. Na druhou stranu musím říci naštěstí, protože na tribuny tu prostor není.
V úvodu jsem zmínil tři bolavé vředy rozvoje Nového Lískovce.
Nekoncepčnost – je zřejmá na první pohled, vždy se vybuduje nějaká hurá-akce s nedomyšlením toho, co bude, nebo mohlo následovat. V horizontu let i desítek let. V našem případě: příjezd do parku, pohyb techniky v něm, dopouštění retenční nádrže, závlaha… mám pokračovat?
Nedopracovanost - když už připravovaným akcím bylo věnováno tolik času a prostředků, ta trocha, která by zajistila lepší kvalitu, se měla dotáhnout do konce. Nemělo by se zničehonic spěchat jen kvůli tomu, že někde z někoho vypadne hromádka vyhlížených dotací. Tomu se neříká projektování, ale střelení do slepic (není to invektiva na žádnou ženu zastupující MČ, jde skutečně o ta zvířata).
Pohrdání názory obyvatel – už samo jejich postavení před hotovou věc (a protože je to stále se opakující jev – záměrné), když vím, že jsou mezi nimi lidé, kterým není jedno, v jakém prostředí žijí, mají jisté vědomosti a zkušenosti a předem vím, že se o věc budou zajímat, je velká nechutnost. Bohužel tlak stavebníků je větrem do plachet Egu politiků, kteří potřebují prezentovat svůj (falešně) dokonalý mediální obraz, přestože jim ho nikdo nebere. Anebo mají strach o své pracně vystoupané pozice? Ale člověk s čistou duší, reprezentovanou svědomím, strach nemá. Pocity lidí, kteří vidí zpackanou věc a z médií se dozvídají, jak je skvělá, ty nikoho netrápí. Opilost slávou je velmi zlá nemoc.
Napsal jsem mnoho negací. Jsou to ale negace se snahou dát věcem pozitivní směr. Máme slíbenu otevřenost konstruktivním připomínkám, zde tedy jsou. Utrácíme balíky peněz bez ohledu na přání voliče, i když ten je potřebný jen v den voleb a pak čert ho vem. Máme starostku předsedkyni Strany zelených, a přesto se u nás staví jako nikdy a zelené plochy a míst pro radost mizí. A taky máme velmi otevřenou radnici, tedy pouze jsem to četl v jednom pestrobarevném časopise, myslím se jmenoval Lískáček. Ale pořád chci věřit tomu, že jednou to i uvidím.
Problematiku úprav v parku v detailech najdete ve starších vydáních našeho zpravodaje – č. 2 před výstavbou a č. 3 po výstavbě. O zmíněné kauze „Bez peněz na houpačku nelez“ pak v tomto čísle Louskáčku.